Single ve třiceti? Důležité je porozumět svým prioritám.

31.07.2017

O současném fenoménu singles bylo napsáno mnoho. Na internetu najdete články věnující se výhodám i nevýhodám nezadaného života. Jiné texty zase hledají jeho vysvětlení - a obvykle se shodují, že souvisí s růstem ekonomické nezávislosti žen v posledních desetiletích. Jak v těch článcích, tak - a to se mi zdá závažnější - i v diskusích, do kterých se někdy dostávám se svými přáteli - se mi to jeví celé hodně polarizované. Jako by se svět smrsknul na ty dvě varianty: být či nebýt ve vztahu.


Mám chuť zrušit ty škatulky, které dělí lidi na "párové" a "nepárové". Život nikdy nebyl a ani v současné době není snadný. Má svá úskalí, ať jste v páru nebo sami. Někdo se potká s takovým problémem, jiný s jiným. Všichni jsme cítící a myslící bytosti. Všichni jsme zodpovědní za své volby. A každý z nás k nim má důvody. Některé z těch důvodů jsou uvědomované, jiné ne. Někdy jsme k nějakému způsobu života "taženi" čímsi silným, čemu nerozumíme. Pak je na místě to zkoumat. Ne proto, abych mohl svůj způsob života vyargumentovat před ostatními - ale abych věděl, zda se rozhoduji svobodně (nebo mě řídí nějaký třeba už dávno přežitý vzorec z minulosti) a mohl podle toho jednat dál.

Chci říct: máme víc společného než rozdílného, ať už v téhle chvíli s někým žijeme či nežijeme, ať už jsme sezdaní či nesezdaní, zadaní či nezadaní. Všichni jsme, řečeno s Jeanem Paulem Sartrem, vrženi do světa, který si nevybíráme a v kterém prostě máme žít. Se zodpovědností za vše, co děláme.

Ať už jste "dobrovolně single" nebo "hledající single", udělejte si čas a klid na to, abyste si skutečně upřímně a z hloubky své bytosti zkusili odpovědět na otázku, zda způsob, jakým žijete, naplňuje vaše potřeby.

Jestli skutečně cítíte, že vám - i s budoucí perspektivou - vyhovuje nemít partnerský vztah, tak se ohraďte proti očekáváním ostatních. A nestyďte se za to, že se ve svém životě soustředíte na jiné věci. Chci vám říct, že z mého pohledu je to zcela přijatelné. A že mě štve ten tlak, kterému jste někdy kvůli svému "single stavu" vystaveni.

Pokud si odpovídáte, že partnerský vztah chcete, že vám chybí, ale dlouhodobě se vám nedaří ho s někým vytvořit, pak má smysl blíže se podívat na to, co se vám staví do cesty. Ideálně s někým průvodcem (terapeutem), protože to může být složitá cesta související s vaším dětstvím, předchozími vztahy a celkovým, osobnostně zakotveným, způsobem, jakým se ke druhým vztahujete.

Jestli jste sami zadaní a máte kolem sebe nezadané, navrhuji stavět se k nim rovnocenně. Život v páru nedává převahu. Není to důvod, pro který by vám měla vaše nezadaná kamarádka skládat účty. Zkuste se s ní bavit o obyčejných věcech. Věnujete se společným zájmům. Někdy její single stav přirozeně může vyskočit jako určitá organizační záležitost nebo i téma hovoru, ale nedělejte z něj číslo jedna. Nepředpokládejte, jak to asi "musí prožívat". Přejte sluchu jejím pocitům, když o nich chce mluvit, ale nesnažte se s ní manipulovat. Máte přece taky dost co dělat sami se sebou. Nebo ne?

Každý má právo být, kým je, a žít, jak si volí. Kéž je to opravdová - uvědomělá a svobodná - volba.